Obecně:
Jedná se o polodlouhosrsté, středně velké plemeno s odznaky. Toto plemeno dospívá zhruba ve věku 18ti měsíců, plné dospělosti a tedy i podoby dosahuje zhruba kolem 4let.
Stavba těla, velikost:
Birma patří stavbou těla mezi středně velké kočky. Samice má v průměru cca 3,5kg, kocouři 4,5kg někdy i více. Najdou se i samci, kteří mají do 8kg, ale to bývají výjimky. Tělo je pevné,spíše mohutnější, lehce protažené, svalnaté.Kostra mohutnější.
Hlava:
lebka je silná, hlava působí jako mohutná, /nesmí být příliš kulatá, ani špičatá, trojúhelníková/, výrazná, s mírně zaobleným čelem, plnými tvářemi, nosem beze stopu, výrazná brada, nesmí ustupovat.
Profil hlavy - tzv. římský /viz obrázek/ Nos vykazuje vpadlinu a čelo je dobře zaoblené.
Rovný profil nebo stop je vada.
*Čelo:
mírně klenuté, zaoblené, nesmí být pouze ploché, ustupující dozadu.
*Nos:
středně dlouhý římský /mírně vystouplý/, beze stopu /ne protáhlý, jako u orientálek, ne stop, jako u peršanek/ Nos by měl vystupovat zhruba stejně, jako klenutí čela.Čumáček je zabarvený podle toho, zda se jedná o Birmu s plným zabarvením odznaků /černý/ a nebo s kresbou /růžový/.
*Uši:
středně velké na špičkách zakulacené, dobře umístěné, posazené středně daleko od sebe, mírně na straně. Ne příliš po kraji a ne u sebe.V podstatě by velikostí měly být zhruba něco mezi siamskou a perskou verzí.U mláďat jsou uši výraznější, větší. Jakoby se narodily s danou velikostí a tu pak hlava dorůstala. Proto mláďata působí ušatěji, než dospělý jedinec. Drobné šošolky chlupů, které rostou na špčkách uší všem birmám, některým více, či méně, se před výstavou vytrhávají. /zase si člověk dle svých představ upravuje, jak má kočka vypadat, na rozdíl od představy Paní Přírody :-( /
*Oči:
výrazně hluboce sytě modré /safírové/, oválné až kulaté. Nesmí být příliš kulaté a umístěné těsně vedle nosu. Nešilhají! Šilhání je vada vylučující udělení certifikátu a chovnosti.
Barva očí se u kočky vyvíjí v průběhu života a teprve v dospělosti je jasná. Koťata se rodí pochopitelně modrooká, barva se mění. Zhruba ve věku tří týdnů se začíná rýsovat odstín. Nejvíce žádoucí je barva sytě modrá, safírová, jakou vidíme např. u Siamek. Různé odchylky jsou přípustné především v souvztažnosti s celkovým zabarvením kočky. Světlé odznaky připouštějí případnou světlejší barvu očí. Nejtmavší zabarvení SEAL vyžaduje také nejtmavší odstín modré barvy očí
Končetiny:
pevné, kratší, /delší než u Peršanek/s kulatými tlapkami. /Nevykazují rozdíly mezi předními a zadními tlapkami, jako u orientálek, kde zadní nohy jsou poněkud delší a proto se říká, že kočka chodí jako baletka, s tlapkami u sebe -toto lze lehce pozorovat i u Ragdollů./
Ocas:
působí mohutně, je pružný, bez zálomků, hustě osrstěný, rovnoměrně barevný. Dlouhý by měl být cca mezi lopatky. Kočka ho nosí pěkně hrdě nahoru, jako veverka.:-)
Srst:
polodlouhá až dlouhá, hedvábná s malou podsadou, neplstnatí, nenáročná na údržbu. Na zádech, bocích a ocase je nejdelší. Příliš dlouhá, matná a příliš krátká srst s příliš malou nebo žádnou podsadou je na závadu. Přestože má velice krásnou, chundelatou srst, nepelichá tolik, jako některá jiná plemena a díky textuře a lehkosti chlupů se tolik nezapichují do látky, jako například krátké ostré chlupy běžné venkovské kočičky v období výměny srsti. Údržba srsti birmiček je spíše nenáročná. Česání a kartáčování doporučuji především jako kratochvíli, společný čas a mazlení. Nikoli jako nutnost. Pokud česání pojmete touto formou, vaše birmičky bude sama ráda česání postupovat i vyhledávat. Cucky se tvoří opravdu spíše výjimečně, při výměně srsti a hodně dlouhodobém nepečování o ni, a to za ušima, krkem a v kalhotkách..
Ponožky:
Naprosto typickým znakem a největším oříškem pro chovatele tohoto plemene, jsou ponožky. Na všech čtyřech končetinách má kočka bílou srst, jakoby si oblékla ponožky.Toto zabarvení musí být zcela bílé, rovnoměrné, bílá barva končí ještě pod zápěstím. Ponožka nesmí být krátká, ale ani příliš dlouhá.Vadou jsou ponožky nesouměrné,kde chybí bílé zakrytí třeba jen jednoho prstu, či zcela chybějící. Nejžádanější je rovnoměrnost mezi všemi čtyřmi nebo alespoň mezi oběma předními i zadními tlapkami. Ponožka by měla vepředu dosahovat k záprstí, vzadu může být delší.
Šporničky:
Na zadních končetinách vybíhá zespoda do trojúhelníku a tvoří tzv. šporničky. Ideální výběžek by měl sahat cca do 1/2 až 2/3 chodidla. Nemá přesahovat patu a nebo být jakkoliv nerovnoměrný, či jiného tvaru, než je „V“